Užijte si to tu, snad vás můj blog nějak zaujme... :) Budu moc ráda, když se sem někdy vrátíte nebo písnete komentář! ;)



deníček

Krásné, sladké 18tiny

20. února 2011 v 18:06 | Tess
Ano! Ano, ano, ano! Sedím právě u svého nového, nádherného a rychlého notebooku, který jsem dostala k 18tinám a na který jsem se nehorázně moc těšila a proto se s vámi o tom teď musím podělit. :) Jelikož jsem dřív musela trávit čas u polorozbitého a neuvěřitelně pomalého compu, který se v jednom kuse sekal, tenhle noťas byl pro mě jako dar od boha. Ten starý křáp asi vyhodím z okna, přesně to by si zasloužil. Asi nerozumím strojům, ale jedno vím - u tohohle výtvoru by se zbláznil KAŽDÝ. Vždycky se mi všichni hrozně divili, když jsem u toho starého počítače nadávala, ale když si k němu pak někdo sedl, vypadal v tu chvíli stejně jako vždy já. Jsem na sebe hrdá, že jsem s ním dokázala žít tak dlouhou dobu a nezbláznit se z toho, i když jsem k tomu měla hodně blízko.

Každopádně za moji výdrž je odměna - tahle moje nová láska, na kterou budu dávat pozor jako na sebe samu. Jak jsem toho minulého hajzlíka nesnášela, tak tohle miminko zbožňuju. Nejlepší je v klidu si sednout třeba na gauč nebo na postel a dívat se na videoklipy a filmy aniž bych z nich měla nasekané obrázky. Taková nádhera! Jsem naprosto spokojená. :)

Kromě toho mi dneska ke spokojenosti přispěl i úžasný sváteční oběd, který pro mě rodina připravila. Měli jsme předkrm - pro nás mladší čekaly na stole jablka plněná tvarohem a marmeládou, pro starší nakrájená rajčata s bůhvíčím a plněné olivy. :D Potom polévka a hlavní jídlo - výborné masíčko na víně a hranolky. Bože, jak se to povedlo! A jako bonus mi k narozeninám upekla teta svoji specialitu - dort, který ozdobila marcipánem. Byl dvoupatrový, první patro fialové, druhé bílé, kde se přes půlku vinul takový jako pláštík z marcipánové hmoty. Navršku byly do dortu zapíchnuté bílé a fialové kytičky, se kterými si musela dát teta vážně práci. Byl prostě nádherný, ale takové už tetiny dorty bývají. Naprosto kouzelné.  

Takže pokud jsem si někdy myslela, že moje 16tiny nebo 17tiny byly sladké, tak jsem se totálně pletla. Tohle byly ty nejsladší narozeniny a to nejen díky dortu. Ani tak kvůli dárkům. Byly tak úžasné proto, že si s tím dala celá má rodina práci, s obědem se vařila dva dny, přestože vůbec nemusela, a snažila se o to, aby byly co nejkrásnější. A to byly. Jsem jim za to moc vděčná, jakou si s tím dali práci. Moc to pro mě znamená.

Tess

Dospělost aneb první krok ke stáří?

16. února 2011 v 10:36 | Tess
Dnes je 16. února a já jsem nemocná stejně jako minulý rok touhle dobou, takže se teď v leže těším na své osmnácté narozeniny, které mám přesně za 8 dní. 8 dní a budu dospělá. Co to vůbec znamená? Myslím hlavně na to, že si budu moci vyjít do hospody, aniž bych se bála zátahů. Ale je s tím spojeno mnohem víc, přestože to teď asi úplně nepocítím.

Dříve se lidé v 18 brali a ženy byly těhotné, ale to hlavně proto, že nebyla tak velká možnost dále studovat. Všechno se teď posunuje, protože mnohem více lidí chodí na vysokou a není tak čas na děti. Také to samozřejmě souvisí s emancipací žen, která se rozšířila po 2. světové válce. Všichni muži byli pryč a tak ženám nezbývalo nic jiného, než se "naučit" pracovat. To pokračovalo, až si ženy přivykly budovat kariéru. Tím se úplně změnily hodnoty života pro ženu - nejprve studia, potom kariéra a pak snad děti. Život osmnáctiletých se tedy hodně liší. Místo přemýšlení nad tím, kam půjdeme za rok pracovat, teď probíráme seznamy vysokých škol a představa rodiny nám připadá ještě dost vzdálená.

w
Proto teď neřeším ani tak to, že už mohu v 18ti letech vstoupit do manželství, nebo mít děti. Mimochodem představa toho, že bych teď byla těhotná, je poměrně děsivá. Mám ráda děti, ale starat se o ně bych v tomhle věku asi nezvládla a to nejen kvůli změně společnosti. A nedovedu si představit snad žádnou ze svých kamarádek, které by teď zvládaly vychovat dítě. Mimo jiné mohu v 18ti volit. Budu součástí toho, jaký režim bude v naší zemi, což samo o sobě volá k zodpovědnosti. Musím si zjistit, jaká strana mi vyhovuje nejvíc, jakou bych chtěla pro své děti, abych tu byla spokojená nejen já a má současná rodina, ale i ta budoucí - mé děti. Samozřejmě k volbám chodit chci, protože každý hlas se hodí a pokud někdo nemá zájem, neměl by ani naši vládu nijak kritizovat, jelikož se ani nesnažil o to ji nějak změnit nebo podpořit.

Také doufám, že kromě výhody moci legálně pít alkohol, vzroste pro mě možnost najít si nějakou brigádu. Vím, že to nebude lehké ani tak, protože práce je málo, ale snad by to už mohlo být lepší. Nebo jsem naivní? Uvidíme. Protože v 18 pak musím počítat také s tím, že pro mě budou některé služby dražší, přestože jsem stále student. Některé vstupy se nebudou ohlížet na to, že ještě chodím do školy. Pro ně jsem dospělá a to znamená možnost vytřískat ze mě co nejvíc. Tudíž, pokud vládne domněnka, že jako plnoletá mám větší přísun peněz, pak bych měla mít také větší možnost výběru práce, nebo ne?

I přes to, že čas rychle běží a hodně mých kamarádů dostává kolem osmnáctých narozenin deprese - bude to teď všechno na mě, jsem za sebe zodpovědná a tak dále a tak dále (jsem zvědavá, co budeme říkat, až nám bude 40, 50, 60...), já se na svoji plnoletost docela těším. Zatím ji nijak moc řešit nemusím. Ano, jsem teď za svoje chování zodpovědná. Ale pokud se ještě nemusím zabývat placením nájmů, půjčkami a různými jinými věcmi, tak to pro mě zas takový problém není. Můj život se nijak extra nezmění, což konstatuje hodně lidí, kterým už bylo osmnáct. Jsem prostě o rok starší. :)

old
Tess

ŘeČ bUdOUcNosTi

1. prosince 2010 v 20:10 | Tess
            Přemýšleli jste někdy, jak by mohla vypadat naše řeč v budoucnosti? Jak budou psané knihy a noviny? Pozor, pozor, přichází velká revoluce českého jazyka!
            Domovem této řeči je internet. Zakladateli jsou náctiletá děvčata. Nejoblíbenějšími novinkami jsou "LoWísHkuJU ThE" nebo "MuCk!" na znamení lásky. Často se používá také "BeRuSHka". Abychom se v tom lépe orientovali, existuje pár jednoduchých pravidel. Pište velké a potom malé písmeno nebo naopak. Místo Š pište SH. Místo V pište W. Pokud s někým mluvíte a nemůžete použít estetické úpravy, využijte roztomilého hlásku.
            Na fantazii se meze nekladou, na téhle řeči si natrénujete kreativitu. Komu vadí, že absolutně popírá základy češtiny? Vždyť si můžeme vytvořit nová pravidla! A co je na tom nejlepší? Že to není k přečtení! Vám se to snad nezná "ShuPeR"?
            Napadl mě jeden jediný důvod velké revoluce. Napsat větu složenou ze těchto slov trvá minimálně půl hodiny, takže se můžete vymluvit, že jste kvůli tomu nestihli napsat domácí úkoly!  

Lidé jako simíci

25. listopadu 2010 v 20:44 | Tess
Jistě znáte hru The Sims. Kdo by neznal starání se o malé človíčky se všemi detaily v dobré grafice. Určitě tedy znáte i The Sims 3, které vyšlo nedávno a rozšířilo se do světa jako epidemie. Poměrně drahá hra se jednou dostala i ke mně, a tak mám teď možnost hrát krásně zpracovaný virtuální život.

V Simsech 2 jsem přišla na nejrůznější finty, které jsou určitě možné i v The Sims 3. Z internetu se dají stáhnout do hry předměty, které plní různé úkoly - například barevný větrník na zahradu může způsobit, že simík porodí, aniž by měl s někým sexuální styk. Jednoduše kliknete na větrník a vyberete z nabídky: "Mít dítě s...", "Mít dvojčata s..." atd. Tak je možné, aby porodil i muž. Když jsem to viděla, musela jsem se smát. Chlapi přece nerodí!

Bohužel... ano. Lidé omámení technologiemi se zbláznili. I v realitě už rodí chlapi. Tedy spíše žena předělaná na muže. Jednoho dne si totiž jistý americký blázen Thomas Beatie (dříve Tracy Langondino) v zrcadle prohlížel své ženské tvary a řekl si: "Tohle se mi nelíbí. Tady dole, tady by přece mělo být něco jiného!" A tak se nechal předělat na muže. A aby to nestačilo, řekl si: "Má přítelkyně je neplodná, tak místo, abych si adoptoval děti, rovnou nějaké porodím!" A jak řekl, tak také udělal. Nechutné! Přitom si tento "simíkovský" pár děti i adoptoval. Nikomu by určitě nevadilo, kdyby zůstali u adoptování. Protože vyádřeno matematicky:

žena předělaná na muže = muž
rodící ženy = 100, rodící muži = 0

Co z toho plyne? Muži nerodí! A ani by neměli, od věky věků se o tento úkol staraly ženy a tak by to mělo zůstat. Protože kromě možnosti otěhotnění mužských simíků je ve hře možné také porodit mimozemšťana. Bojím se, aby jednou nepřišel osudný den, kdy muž zplodí děťátko se zelenou hlavou.

Brouci a velryby

24. listopadu 2010 v 21:45 | Tess
Dnes jsem prožila jedinou, celkem zábavnou hodinu biologie. Ne, opravdu mě bižule nebaví. Ale dívali jsme se zrovna na jeden dokument. Pozorovala jsem dvě rozdílné situace, které mi připadaly velmi zajímavé.

První scénou bylo shánění potravy pro velryby. Věděli jste, že velryby se nejdříve shluknou do určité formace, ve které pak vyluzují děsivé skřeky a vypouštějí k hladině bubliny, aby zmátly sledě v hejnu? Je to proto, že sledi se takových zvuků bojí. Poté, co je velryby úplně zmatou, je všechny polapí a opět se v klidu ponoří pod vodu. Klídek, no stres. 

To není jako v lidském živoření, pomyslela jsem si. Člověk se pořád za něčím žene. Tak třeba já (dobrá, to není zrovna ideální případ, ale nevadí...). Brzy ráno se probudím, obleču si lidský obličej a pádím do školy. Po škole se hned běžím domů učit a pak konečně malá chvilka volna trávená s přítelem. A takhle je to každý den a rozhodně se to nepodobá velrybám, které si klidně plují ve vodě a tváří se, jako by jim ulítly včely. Prostě pohodička.

Druhou scénou bylo páření brouků. Musím ale říct, že to bylo výborně zpracované, ještě nikdy jsem se u žádného dokumentu tak nezasmála. Šlo o to, že sameček (na to, abych vám teď řekla, o jakého brouka přesně šlo, jsem bohužel zas takový pozor nedávala) hledal samičku. Když našel jednou takhle na větvi stromu nějakého samečka, tak ho prostě uchopil klepítky, která měl na hlavě a shodil ho ze stromu dolů. A tak brouk padal a padal...  A dole spadl na kmen, sjel po něm, obrátil se a lezl zpět. Abyste věděli, brouci mají pevnou "ulitu", takže se jim při pádu nic nestane. No a tak ten brouk opět vyšplhal na strom, kde znovu narazil na nepřítele samečka a ten ho zase shodil dolů. A tak brouk padal a padal... A dole se obrátil a lezl zpátky. Ach, jak byl ten brouček naivní... Nakonec sameček na větvi našel konečně svou spřízněnou duši. Chytil si ji (chudák holka) a lehl si na ni. Tak zůstal asi tři vteřiny. Všichni jsme seděli nehnutě a pozorovali, co se bude dít. Po těch třech vteřinách brouk slezl. Bylo hotovo. Buď byla samička tak sexy, že mu stačily 3 vteřiny, nebo byla prostě špatná. Protože ve finále ji totiž taky vzal a hodil z větve dolů. To je domácí násilí!

Jak jsem na to koukala, tak mi to připomnělo náš lidský svět. Chlap si najde ženskou, lehne si na ni a když mu není dobrá, tak ji prostě "shodí ze stromu". Jemu však nejde o to, aby se postaral o potomky, ale o to, aby si užil. Naštěstí je dnešní doba k ženám tolerantní. Ve středověku, to bylo vůbec jako broučí život. Žena byla považována za nástroj ďábla, nositelku hříchu a házelo se na ni všechno špatné, co se našlo. Jak byli ti chlapi namyšlení a ješitní! Ještě, že se pak i ženy naučily muže pěkně podrápat.

Každopádně mě dokument o něčem poučil - že rozhodně nejsme jako velryby - klidní a v pohodě, ale naopak jsme jako brouci. Možná jen proto, že hlavními složkami, které hýbou světem, jsou peníze a sex. 

Tess

Jak lehké je být "dobrým spisovatelem"

22. listopadu 2010 v 21:51 | Tess
Měla bych se sebou něco rychle udělat. Fakt. Došla jsem k názoru, že zatím skoro všechno, co jsem psala na tenhle blog, zas až tak zajímavé ani originální ani zvlášť dobré nebylo. Co vám to o mně řeklo? Že jsem asi holka, co se marně snaží psát, ale jsou z toho jen výlevy do deníčku. 

Rozhodla jsem se, že bych se měla začít naučit pořádně psát. Rozhodnutí sice nestačí, ale je to dobrý začátek v cestě k úspěchu. Vím o sobě, že nepíši špatné povídky, snad dám dohromady smysluplnou zápletku a děj a dokonce i nějaké to napětí doufám umím vytvořit. Ale jak jsem v poslední době zjistila, neumím psát žurnalistické žánry. Reportáž, fejeton... Oboje dvoje jsem zkoušela a ani jedno se mi nepovedlo. Je jednoduché myslet si, že umím napsat fejeton, když jsem to ještě ani nezkusila. Zatím jsem napsala asi dva fejetony, které by měly být spíše povídkami, jelikož se nevztahují k aktuálnímu problému. A když přišlo na opravdový problém... tak jsem s tím měla vážně problémy.

Další potíž je ta, že mi absolutně chybí čas. Můj denní rituál sestává z probuzení se v 6 hodin, ze školy, poté z učení a nakonec z mého milovaného přítele, na kterého samozřejmě zapomenout nemohu. Jak bych taky mohla? Ale tím pádem mi nezbývá už čas na další psaní. Kolikrát jsem chtěla psát knížku a kolikrát jsem se k tomu nedostala. Zrovna teď mám jednu rozepsanou a právě čeká, až se jí zase začnu věnovat. Natož, abych se ještě trénovala v reportážích a fejetonech. Ale co, musí to být, protože se pomalu, ale jistě blíží maturita a pak to bude hukot. A to ani nemluvím o 20 knížkách (většina z nich je stále nepřečtená), které musím zpracovat. Bóže můj, co si to na mě ten život vymyslel!

Praktičtí lidé to mají mnohem jednodušší. Nemusí se nic extra učit a přece se uživí a v životě se bez nějakých rovnic a teorií dobře obejdou. Stačí, že se umí rychle otáčet v práci, postarat se o sebe a o domácnost a zařizovat si potřebné věci. Když je takový člověk ochotný a pilný, dostane se mnohdy dál, než člověk, který má vystudovaný gympl, bůhvíjakou univerzitu, miliony zkratek před jménem i za jménem a očekává, že mu budou nabídky samy padat do klína.

Tess

Vztahy

26. září 2010 v 22:45 | Tess
     Poslední dobou přemýšlím hodně nad tím, jak moc nás dokážou změnit vztahy. Myslím partnerské vztahy, když jste s někým, koho milujete a jste s ním každou svou volnou chvilku třeba půl roku, rok nebo i roky dva. Chodíte s partnerem(kou) ven, smějete se spolu, smutníte spolu, stýská se vám, objímáte se, líbáte se, milujete se, děláte si radosti a hlavně časem poznáváte své chyby a učíte se je respektovat. Zpočátku je vztah vždy o tom, že jsou lidé zamilovaní, nic je netrápí a jsou spolu, to jim stačí. Jenže pak se do toho začne plést život druhého, který měl před vámi a který vede občas i bez ohledu na to, že má vás. To, že jeho největší zálibou jsou auta, kterým nerozumíte nebo nakupování, které vás totálně nebaví. To, že už někoho podvedl(a). To, že se kolem něj(ní) stále plete nějaká konkurence a už tu máme žárlivost. Znak lásky, ale taky strachu ze ztráty a neschopnosti vyrovnat se s tím, že naše druhá půlka má i své přátele, kterým se chce věnovat. Občas si to nedovedeme přiznat, ale je to tak - přílišná žárlivost je zároveň znakem nedůvěry. Je to jako byste byli věřící a přemýšleli o tom, jestli je bůh doopravdy všemohoucí a vševědoucí. Pak byste měli pochyby a nevěřili byste doopravdy. Protože člověk, který věří, ten... prostě věří a pochybnosti nechává vyšumět. Jenže věřit na 100% je pro obyčejného člověka bojícího se, že přijde o svou lásku, strašně těžké. A poté přichází výčitky typu: ty mi nevěříš, pořád jenom žárlíš, proč jsi tak žárlivá(ý)?

Konec prázdnin... Ale začátek něčeho nového :P

31. srpna 2010 v 18:10 | Tess
Je konec. To je pravda, prázdniny končí, ale nemusíme věšet hlavu, je tu dalších 10 měsíců, které budou sice ve znamení školy nebo práce a zřejmě také stresu, ale pokud má člověk i jiné koníčky, dá se to zvládnout. Jde hlavně o to umět se dobře odreagovat. :) Je jedno jak. Tancem, fotbalem, přáteli či svým partnerem. Musí tu být ještě něco kromě školy, co budete dělat rádi a díky čemu budete školu zvládat lépe. Protože když se má člověk pořád na co těšit, tak jde všechno líp. :P

Muffiny

27. srpna 2010 v 12:24 | Tess
Znáte ty sladké obrázky s muffiny, které pěkně poslušně sedí v papírových košíčkách a na sobě mají barevnou ozdobu jako třeba malé kuličky nebo marcipánové obrázky? Určitě ano, jsou oblíbené nejen proto, že se na ně hezky kouká, ale i proto, že výborně chutnají. Tak přesně ty jsem se rozhodla začít dělat. Koupila jsem si knížku s recepty, podle nichž se můžu naučit péct slané i ovocné muffiny a samozřejmě i všechny možné slavnostní, kde uplatním svou fantazii na ozdobě.

Čokoládové muffiny

Takhle vypadá obyčejný muffin. Samotný je taky dobrý, nejlepší jsou v něm asi kousky čokolády. Ale našla jsem recept i na muffiny s karamelkami, marshmellow bonbony nebo marcipánové muffiny. Nejkrásnější na všem je ale stejně ozdoba z barevné polevy. Pak se dají také použít lentilky, marcipán nebo stříbrné či zlaté kuličky.


Muffiny zdobené lentilkami

Hmm, dala bych si. :) Kdo ví, třeba to jednou dotáhnu na světoznámou cukrářku s těmi nejkrásnějšími muffiny na zemi... :D Až nějaký zkusím, tak vám dám vědět, jak se to povedlo. ;) Smějte se!

Tess

Změna designu

15. srpna 2010 v 11:44 | Tess
Oznamuji, že jsem si dneska našla nový obrázek do záhlaví a pozměnila design blogu. Musím se přiznat, že jsem z toho dost vypadla, dřív jsem dělala mnohem lepší designy, ale je to i tím, že už nemám ty dobré programy v počítači. Snad to ale bude stačit, protože přece jen na tenhle blog už nechodím tak často. A navíc se říká, že čeho je někdy méně, toho je více. :) Doufám, že se vám bude líbit.

Hledala jsem nějaký obrázek anime na deviantart.com a našla jsem zrovna tenhle. Zalíbil se mi, tak jsem myslela, že ho trochu upravím, ale nevypadalo to dobře, a tak jsem použila originální obyčejný obrázek. I tak je ale zvláštní. Poupravila jsem barvy a bylo to. Už to prostě potřebovalo alespoň malou změnu. :)

s

Povodně a čas, čas, čas

14. srpna 2010 v 12:57 | Tess
Ahoj! Taky u vás zase prší? Tady tedy ano. Možná proto, že bydlím v Liberci... :( Musím říct, že tyhle povodně nejsou jen tak. Naštěstí bydlím přímo v Liberci, kde se to zase tak nepřehnalo, ale být třeba v takové Chrastavě nebo Raspenavě, tak nevím... Ani si neumím pořádně představit, jaké to je. Ztratit během několika okamžiků všechno. Své věci, vzpomínky, svůj dům a tak dále. Přitom když ta voda nebyla vůbec očekávaná. Kdo mohl vědět, že zrovna na Liberecku, kde se nic takového nestalo, se přežene taková povodeň? :( Když se dívám na fotky zničené krajiny, vystěhovaného nábytku, zbořených domů a nešťastných lidí, chce se mi z toho brečet. :(

Astrální cestování

27. července 2010 v 21:36 | Tess
Dnešní den nebyl o moc jiný, než ty ostatní. Občas jsem se nudila, byla jsem na počítači, byla jsem s přítelem, psala jsem, četla si, psala jsem, četla si. A pak jsem taky jedla a pila. ;) A z toho jediná smysluplná činnost bylo být s přítelem, číst a psát. To jídlo a pití tam bude možná patřit taky. :) Každopádně z čeho jsem dneska nejvíc spokojená, je psaní. Dala jsem se do příběhu o dívce, která umí astrálně cestovat. Zápletky sem podrobně vypisovat nebudu. Zatím jenom dávám dohromady příběh a charaktery postav a tak dále. Chci, aby mi všechno dávalo smysl a pak teprve začnu psát.

Přemýšlela jsem už dřív o astrálním cestování. Jaké by to bylo, kdybychom opustili naše těla a vydali se do jiných světů, možná i do jiných časů. Mohli bychom putovat, kam by se nám zachtělo a to v několika okamžicích. Nebylo by to úžasné? Ale je to ve skutečnosti vůbec možné? Hodně lidí o tom píše a píší, že se jim to skutečně podařilo, tak to asi možné bude. Ale nepovede se to jen tak někomu. Já osobně z toho mám trochu strach. Co kdyby moje duše zůstala viset někde ve vzduchu? :) Na druhou stranu je to ale hodně zajímavé. Přemýšlela jsem, že bych se o to pokusila, abych věděla, jaké to je a mohla o tom psát důvěryhodně. Ale zároveň se bojím, tak nevím, jestli to někdy zkusím. 

Co si myslíte vy o astrálním cestování? Zkoušeli jste to někdy? Nebo vás to moc nezajímá? Třeba se najde někdo, kdo náhodou bude číst tenhle článek a napíše mi sem nějaký komentář, za což bych byla vděčná. Vážně mě to zajímá. :)

Smějte se a užívejte si prázdnin, které se bohužel pomalu ale jistě zkracují.

Tess

Oprášení zapomenutého blogu

20. července 2010 v 22:25 | Tess
Ahojky! :) Jsem opět u počítače a rozhodla jsem se něco sem napsat. Už jsem tu zveřejnila jednu povídku a jeden citát, ke ktrerému jsem se tak trochu rozepsala... :) A teď něco k novinkám.

Prázdniny si užívám se svou láskou a svými přáteli a přestože s nimi utíkají rycheji než voda, jsem spokojená. :) Což je někdy víc, než si vůbec může člověk přát. :) Poslední dobou mám ale stále větší chuť na nějaké pořádné trsání, potřebuju ze sebe dostat přebytečnou energii a tak přemýšlím, že bych po dlouhé době zašla juknout na nějakou diskotéku. :P Navíc mám taky dva nápady na nový příběh, ale nějak se mi to zatím nepodařilo zrealizovat, není moc času.

Nakonec jsem si ale řekla, že bych mohla psát alespoň sem. Když nemám co dělat, je blog docela dobrým zahnáním nudy. Rozhodla jsem se to tu dát trochu do kupy a zase se vrátit k tomu starýmu dobrýmu sdělování svých nálad, pocitů a tak dále, včetně přidávání obrázků, povídek nebo třeba řetězáků. :P Vymazala jsem nepotřebné věci, které má na svém blogu každý druhý. Smazala jsem třeba celou rubriku celebrit a různé ceny za bleskovky, které už stejně nevedu. Taky jsem si myslela, že bych mohla trochu pozměnit design, ale musím si vzpomenout, jak jsem to vlastně všechno dělala. Už jsem z toho vypadla, tak bych si to měla zase připomenout, jinak bych si musela vystačit s něčím jednoduchým (i když se říká, že málo je někdy více). Bude to potřebovat nějaký ten prográmek, staré zapomenuté zkušenosti a hlavně nápad. :)

Snad se mi povede dát tenhle zaprášený blog znovu do pohybu, bylo by fajn opět vidět nějakou tu návštěvnost. :) Tak jsem se vypovídala (spíš vypsala) a jdu spát. :) Mějte se a smějte se!

Tess

Konečně prázdniny

24. června 2010 v 14:31 | Tess
Konečně prázdniny... :) Volno, teplo, moře, kamarádi a má láska, nové zážitky a tak dále a tak dále. Všechno, co jsem nestíhala ve školním roce, teď bude možné. Doufám, že se tu najde i spoustu času na psaní povídek. :P

Dnes jedu s rodinou na dovolenou do Holandska, pojedeme na deset dnů na loď, takže jsem se školou skončila už teď. Na vysvědčení se mi navíc povedlo nedostat ani jednu čtyřku, a tak jsem se sebou naprosto spokojená. :) Do Holandska se celkem těším, ještě jsem tam nebyla a navíc to bude zajímavé proplouvat kanály na lodi. :) Rodiče se doslova vžili do role kapitána a kormidelníka, takže všem koupili trika, na která nažehlili kormidlo se jmény. Taťka si dokonce pořídil vysílačku. :D 

Na zbytek prázdnin mám v plánu jet jako praktikantka na tábor a pak taky víkendovou dovolenou s mým přítelem a našimi kamarády. Doufám, že si to užijeme a bude to fajn. :) Před chvilkou jsem si četla jednu ze svých povídek, které jsem napsala, když mi bylo 15. Musela jsem se docela smát. Nejenom, že jsem tam objevila několik pravopisných chyb, které bych teď už neudělala, ale taky jsem se musela zastavit nad tím, jakým stylem jsem psala. Docela vtipně. :D Ale to už k tomu prostě patří, doufám, že za pár let, až se kouknu zpátky, se taky budu smát. Protože to bude znamenat, že jsem se někam posunula a třeba zlepšila. Což bych ráda. :)

Za tu dobu, co jsem sem nepsala, jsem stvořila několik nových povídek. Je to společně s mým přítelem můj život. :) Takže sem asi později, až bude čas, přidám nějaké nové povídky a vy budete alespoň moci porovnat, jestli se nějak zlepšily. :) Doufám, že se budou líbit. :P

Teď mě čeká zajít si do knihovny, chci si do Holandska půjčit pár zajímavých knížek. :) Tak se tu mějte hezky a užívejte si prázdnin! :)

Tess

Opět jsou tu Vánoce!

18. prosince 2009 v 20:54 | Tess
Jsou to Vánoce, které mě přinutily sem něco napsat. Asi se ve mně nahromadily všechny emoce a Vánoční nálada a taky nemám co dělat, tak jsem se rozhodla o něčem napsat. :) Tyhle Vánoce vypadají zatím ještě lépe, než jaké byly ty minulé, přestože nechci nic zakřiknout. Ale třeba zrovna dneska byl naprosto parádní den. Sníh, koledy, světýlka, láska, nakupování dárků ... Prostě krásný a pohodový den. :) Popíšu ho od začátku.

Lidský řetěz v Liberci

17. listopadu 2009 v 14:50 | Tess
Přestože jsem si říkala, že už sem psát moc nebudu, jsou chvíle, kdy mám chuť něco přidat. :) Třeba jako právě teď.

Každý druhý blog (ne-li úplně každý) je zaplněný řetězy s otázkami kolem nejoblíbenějších songů, oblíbené barvě, datumu narození nebo snad dokonce kolem barvy spodního prádla. Ale slyšeli jste někdy o řetězu vytvořeném z 500ti lidí? :)

Konec prázdnin a kdo ví čeho ještě...

26. srpna 2009 v 20:47 | Tess
Ahoj... :) Omlouvám se, že toho na tenhle blog přibývá čím dál méně... Vlastně jsem už dlouhou dobu nic nepřidala. Možná na to nemám čas, ale vzhledem k tomu, že o prázdninách mám času habaděj, je lepší a upřímnější říct, že nemám spíš chuť. Nemám co napsat, nemám co přidat. Nějak mě přestalo bavit shánět pixelky a obrázky (které má stejně milion dalších blogů), ale přestalo mě i bavit psát o svých zážitcích. Mám tenhle blog pořád stejně ráda a jsem si pořád jistá, že ho nechci smazat. Kdo ví, třeba mě to ještě někdy chytne (i když o tom pochybuju). A když teda ne, takje tu spousta článků, na které jsem třeba hrdá, takže by bylo škoda je jen tak smazat. Navíc taky nevylučuji, že je to jen tím, že jsou prázdniny. Až budu mít zase plnou hlavu školy a budou mě sužovat depky, třeba budu ráda za trochu toho vypsání sem na blog... ;) :)

Nápad na povídku, prošvihnutý film a noční můry

2. července 2009 v 10:07 | Tess
Čawky!! :) Jak si užíváte prázdniny? U mě nic moc, ještě se nějak pořádně nerozjely... Pořád sedím doma u compu a už mě to mírně přestává bavit... ;D Chci pracovat na tý nedopsaný knížce, ale nemůžu u toho taky sedět celej den, že jo.. xD Bylo by fajn, jít se někam pořádně vyráchat a konečně se opálit... Zrovna já bych to docela potřebovala... ;D

Museli jsme jít, jede nám vlak do druháku. Ale pro dnešek nám ještě ujel :-* Naposledy..

24. června 2009 v 15:58 | Tess
Jsem tu, abych napsala další článek. :) Mám takový strašně zvláštní pocit... Dalo by se říct, že mi ten pocit trhá srdce, zatímco NĚCO mi to srdíčko zase slepuje dohromady. Jenže ono se pořád rozpadá... :( Je to tím, že je zase konec roku a na našem gymplu jsme už dneska dostali vysvědčení. Není to tím, že by se mi snad stýskalo po vyučování, to fakt ne. Ale bude se mi nehorázně stýskat po celý 1.A, po úžasným kolektivu, se kterým jsem zažila nádhernej rok a za to hrozně moc děkuju. Bude se mi stýskat po PSPL, po všech těch hláškách a společných výletech...

Ten zvláštní pocit je proto, že se sice s těmahle lidičkama budu až na výjimky scházet dál ve škole, ale už nebudeme takhle spolu, protože se do druháku dělíme a mícháme s druhou třídou. A proto je to tak divný pocit. I když se neloučíme navždycky, přece jenom se loučíme. Bude mi to všechno strašně moc chybět mnohem víc, než mi kdy chyběla základka. Naštěstí jsou tu příští rok taneční a samozřejmě chodby, na kterých se budeme scházet, vídat a zdravit. A taky spoluzaci.cz :)) Stejně mi ale nedá, abych nenadávala na tenhle systém. Koho sakra napadlo, rozdělovat po roce sehranou třídu???

Samozřejmě se bojím, jak bude vypadat kolektiv příští rok. Předpokládám, že už to nebude takový, jako to bylo teď v prváku. Doufám, že to bude stejně pohodová třída, jakou si tenhle rok pochvaloval skoro každej profesor. Strašně nerada bych znova spadla mezi ignoranty, když už jsem poznala tak úžasný lidi. A tak už jenom píšu, jak moc se mi bude stýskat a jak je mám strašně moc ráda, i když to píšu všude a je to naprostá pravda. A kdybych tu měla vypsat úplně všechno, co k týhle třídě cítím, byla bych tu hodně dlouho. :-* Tak dneska naposledy 1.A....

Museli jsme jít, jede nám vlak do druháku. Ale pro dnešek nám ještě ujel. ♥ Naposledy...

Aktuality

10. června 2009 v 11:50 | Tess
(nákup) ... tyrkysové naušnice z předevčíra... :)))
(myšlenky) ... ať už je po škole... je hrozný vedro
(jídlo) ... nic, ale mám na něco chuť... :))
(čas) ... 10:47
(drink) ... je hrozný horko, ale pití nemám... :(
(music) ... hlas učitelky ájiny... xD
(oblečení) ... triko, džíny
(mazlík) ... je doma a asi spinká.. :))
(počásko) ... tak akorát, jenom ve třídě je vedro
(love) ... nic moc... radši se nad ní nepozastavovat... :)
(datum) ... 10.6.2009
(telka) ...nedívám se ;)
online.gif image by spookys-graphix(icq) ... offline
study.gif image by spookys-graphix(škola) ... no právě teď v ní jsem... a čeká mě písemka z SVček.. :(
 
 

Reklama