Užijte si to tu, snad vás můj blog nějak zaujme... :) Budu moc ráda, když se sem někdy vrátíte nebo písnete komentář! ;)



Únor 2011

Krásné, sladké 18tiny

20. února 2011 v 18:06 | Tess |  deníček
Ano! Ano, ano, ano! Sedím právě u svého nového, nádherného a rychlého notebooku, který jsem dostala k 18tinám a na který jsem se nehorázně moc těšila a proto se s vámi o tom teď musím podělit. :) Jelikož jsem dřív musela trávit čas u polorozbitého a neuvěřitelně pomalého compu, který se v jednom kuse sekal, tenhle noťas byl pro mě jako dar od boha. Ten starý křáp asi vyhodím z okna, přesně to by si zasloužil. Asi nerozumím strojům, ale jedno vím - u tohohle výtvoru by se zbláznil KAŽDÝ. Vždycky se mi všichni hrozně divili, když jsem u toho starého počítače nadávala, ale když si k němu pak někdo sedl, vypadal v tu chvíli stejně jako vždy já. Jsem na sebe hrdá, že jsem s ním dokázala žít tak dlouhou dobu a nezbláznit se z toho, i když jsem k tomu měla hodně blízko.

Každopádně za moji výdrž je odměna - tahle moje nová láska, na kterou budu dávat pozor jako na sebe samu. Jak jsem toho minulého hajzlíka nesnášela, tak tohle miminko zbožňuju. Nejlepší je v klidu si sednout třeba na gauč nebo na postel a dívat se na videoklipy a filmy aniž bych z nich měla nasekané obrázky. Taková nádhera! Jsem naprosto spokojená. :)

Kromě toho mi dneska ke spokojenosti přispěl i úžasný sváteční oběd, který pro mě rodina připravila. Měli jsme předkrm - pro nás mladší čekaly na stole jablka plněná tvarohem a marmeládou, pro starší nakrájená rajčata s bůhvíčím a plněné olivy. :D Potom polévka a hlavní jídlo - výborné masíčko na víně a hranolky. Bože, jak se to povedlo! A jako bonus mi k narozeninám upekla teta svoji specialitu - dort, který ozdobila marcipánem. Byl dvoupatrový, první patro fialové, druhé bílé, kde se přes půlku vinul takový jako pláštík z marcipánové hmoty. Navršku byly do dortu zapíchnuté bílé a fialové kytičky, se kterými si musela dát teta vážně práci. Byl prostě nádherný, ale takové už tetiny dorty bývají. Naprosto kouzelné.  

Takže pokud jsem si někdy myslela, že moje 16tiny nebo 17tiny byly sladké, tak jsem se totálně pletla. Tohle byly ty nejsladší narozeniny a to nejen díky dortu. Ani tak kvůli dárkům. Byly tak úžasné proto, že si s tím dala celá má rodina práci, s obědem se vařila dva dny, přestože vůbec nemusela, a snažila se o to, aby byly co nejkrásnější. A to byly. Jsem jim za to moc vděčná, jakou si s tím dali práci. Moc to pro mě znamená.

Tess

Dospělost aneb první krok ke stáří?

16. února 2011 v 10:36 | Tess |  deníček
Dnes je 16. února a já jsem nemocná stejně jako minulý rok touhle dobou, takže se teď v leže těším na své osmnácté narozeniny, které mám přesně za 8 dní. 8 dní a budu dospělá. Co to vůbec znamená? Myslím hlavně na to, že si budu moci vyjít do hospody, aniž bych se bála zátahů. Ale je s tím spojeno mnohem víc, přestože to teď asi úplně nepocítím.

Dříve se lidé v 18 brali a ženy byly těhotné, ale to hlavně proto, že nebyla tak velká možnost dále studovat. Všechno se teď posunuje, protože mnohem více lidí chodí na vysokou a není tak čas na děti. Také to samozřejmě souvisí s emancipací žen, která se rozšířila po 2. světové válce. Všichni muži byli pryč a tak ženám nezbývalo nic jiného, než se "naučit" pracovat. To pokračovalo, až si ženy přivykly budovat kariéru. Tím se úplně změnily hodnoty života pro ženu - nejprve studia, potom kariéra a pak snad děti. Život osmnáctiletých se tedy hodně liší. Místo přemýšlení nad tím, kam půjdeme za rok pracovat, teď probíráme seznamy vysokých škol a představa rodiny nám připadá ještě dost vzdálená.

w
Proto teď neřeším ani tak to, že už mohu v 18ti letech vstoupit do manželství, nebo mít děti. Mimochodem představa toho, že bych teď byla těhotná, je poměrně děsivá. Mám ráda děti, ale starat se o ně bych v tomhle věku asi nezvládla a to nejen kvůli změně společnosti. A nedovedu si představit snad žádnou ze svých kamarádek, které by teď zvládaly vychovat dítě. Mimo jiné mohu v 18ti volit. Budu součástí toho, jaký režim bude v naší zemi, což samo o sobě volá k zodpovědnosti. Musím si zjistit, jaká strana mi vyhovuje nejvíc, jakou bych chtěla pro své děti, abych tu byla spokojená nejen já a má současná rodina, ale i ta budoucí - mé děti. Samozřejmě k volbám chodit chci, protože každý hlas se hodí a pokud někdo nemá zájem, neměl by ani naši vládu nijak kritizovat, jelikož se ani nesnažil o to ji nějak změnit nebo podpořit.

Také doufám, že kromě výhody moci legálně pít alkohol, vzroste pro mě možnost najít si nějakou brigádu. Vím, že to nebude lehké ani tak, protože práce je málo, ale snad by to už mohlo být lepší. Nebo jsem naivní? Uvidíme. Protože v 18 pak musím počítat také s tím, že pro mě budou některé služby dražší, přestože jsem stále student. Některé vstupy se nebudou ohlížet na to, že ještě chodím do školy. Pro ně jsem dospělá a to znamená možnost vytřískat ze mě co nejvíc. Tudíž, pokud vládne domněnka, že jako plnoletá mám větší přísun peněz, pak bych měla mít také větší možnost výběru práce, nebo ne?

I přes to, že čas rychle běží a hodně mých kamarádů dostává kolem osmnáctých narozenin deprese - bude to teď všechno na mě, jsem za sebe zodpovědná a tak dále a tak dále (jsem zvědavá, co budeme říkat, až nám bude 40, 50, 60...), já se na svoji plnoletost docela těším. Zatím ji nijak moc řešit nemusím. Ano, jsem teď za svoje chování zodpovědná. Ale pokud se ještě nemusím zabývat placením nájmů, půjčkami a různými jinými věcmi, tak to pro mě zas takový problém není. Můj život se nijak extra nezmění, což konstatuje hodně lidí, kterým už bylo osmnáct. Jsem prostě o rok starší. :)

old
Tess