Užijte si to tu, snad vás můj blog nějak zaujme... :) Budu moc ráda, když se sem někdy vrátíte nebo písnete komentář! ;)



Brouci a velryby

24. listopadu 2010 v 21:45 | Tess |  deníček
Dnes jsem prožila jedinou, celkem zábavnou hodinu biologie. Ne, opravdu mě bižule nebaví. Ale dívali jsme se zrovna na jeden dokument. Pozorovala jsem dvě rozdílné situace, které mi připadaly velmi zajímavé.

První scénou bylo shánění potravy pro velryby. Věděli jste, že velryby se nejdříve shluknou do určité formace, ve které pak vyluzují děsivé skřeky a vypouštějí k hladině bubliny, aby zmátly sledě v hejnu? Je to proto, že sledi se takových zvuků bojí. Poté, co je velryby úplně zmatou, je všechny polapí a opět se v klidu ponoří pod vodu. Klídek, no stres. 

To není jako v lidském živoření, pomyslela jsem si. Člověk se pořád za něčím žene. Tak třeba já (dobrá, to není zrovna ideální případ, ale nevadí...). Brzy ráno se probudím, obleču si lidský obličej a pádím do školy. Po škole se hned běžím domů učit a pak konečně malá chvilka volna trávená s přítelem. A takhle je to každý den a rozhodně se to nepodobá velrybám, které si klidně plují ve vodě a tváří se, jako by jim ulítly včely. Prostě pohodička.

Druhou scénou bylo páření brouků. Musím ale říct, že to bylo výborně zpracované, ještě nikdy jsem se u žádného dokumentu tak nezasmála. Šlo o to, že sameček (na to, abych vám teď řekla, o jakého brouka přesně šlo, jsem bohužel zas takový pozor nedávala) hledal samičku. Když našel jednou takhle na větvi stromu nějakého samečka, tak ho prostě uchopil klepítky, která měl na hlavě a shodil ho ze stromu dolů. A tak brouk padal a padal...  A dole spadl na kmen, sjel po něm, obrátil se a lezl zpět. Abyste věděli, brouci mají pevnou "ulitu", takže se jim při pádu nic nestane. No a tak ten brouk opět vyšplhal na strom, kde znovu narazil na nepřítele samečka a ten ho zase shodil dolů. A tak brouk padal a padal... A dole se obrátil a lezl zpátky. Ach, jak byl ten brouček naivní... Nakonec sameček na větvi našel konečně svou spřízněnou duši. Chytil si ji (chudák holka) a lehl si na ni. Tak zůstal asi tři vteřiny. Všichni jsme seděli nehnutě a pozorovali, co se bude dít. Po těch třech vteřinách brouk slezl. Bylo hotovo. Buď byla samička tak sexy, že mu stačily 3 vteřiny, nebo byla prostě špatná. Protože ve finále ji totiž taky vzal a hodil z větve dolů. To je domácí násilí!

Jak jsem na to koukala, tak mi to připomnělo náš lidský svět. Chlap si najde ženskou, lehne si na ni a když mu není dobrá, tak ji prostě "shodí ze stromu". Jemu však nejde o to, aby se postaral o potomky, ale o to, aby si užil. Naštěstí je dnešní doba k ženám tolerantní. Ve středověku, to bylo vůbec jako broučí život. Žena byla považována za nástroj ďábla, nositelku hříchu a házelo se na ni všechno špatné, co se našlo. Jak byli ti chlapi namyšlení a ješitní! Ještě, že se pak i ženy naučily muže pěkně podrápat.

Každopádně mě dokument o něčem poučil - že rozhodně nejsme jako velryby - klidní a v pohodě, ale naopak jsme jako brouci. Možná jen proto, že hlavními složkami, které hýbou světem, jsou peníze a sex. 

Tess
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama