Užijte si to tu, snad vás můj blog nějak zaujme... :) Budu moc ráda, když se sem někdy vrátíte nebo písnete komentář! ;)



Povodně a čas, čas, čas

14. srpna 2010 v 12:57 | Tess |  deníček
Ahoj! Taky u vás zase prší? Tady tedy ano. Možná proto, že bydlím v Liberci... :( Musím říct, že tyhle povodně nejsou jen tak. Naštěstí bydlím přímo v Liberci, kde se to zase tak nepřehnalo, ale být třeba v takové Chrastavě nebo Raspenavě, tak nevím... Ani si neumím pořádně představit, jaké to je. Ztratit během několika okamžiků všechno. Své věci, vzpomínky, svůj dům a tak dále. Přitom když ta voda nebyla vůbec očekávaná. Kdo mohl vědět, že zrovna na Liberecku, kde se nic takového nestalo, se přežene taková povodeň? :( Když se dívám na fotky zničené krajiny, vystěhovaného nábytku, zbořených domů a nešťastných lidí, chce se mi z toho brečet. :(


Když přišla voda poprvé, byla jsem zrovna na návštěve tábora, kde dělal můj přítel praktikanta. Je to v Bílém Potoce, mezi dvěma řekami, takže když se to tam vylilo, mohlo tam být na jednom místě vody asi po kolena. Museli jsme všechny děti nahnat do jídelny, kde se hrály hry, aby se nějak zabavily. Kdyby viděly to dopuštění venku, zmatkovaly by a volaly domů (což asi stejně dělaly). Můj přítel s ostatními praktikanty a vedoucími se staraly o přízemí budovy, kde byly umývárky a záchody, protože dovnitř pomalu vnikala voda. Bylo potřeba zabarikádovat dveře, vytřít vodu a uklidit. Nakonec se vše podařilo a voda klesla. Jenže pak jsme se dozvěděli, že v noci má přijít další vlna, možná i horší. Naštěstí nic nepřišlo, a tak jsme mohli jít všichni spát. A následky? Zbořený most (takže se k nám nemohl nikdo dostat), netekla voda a chvíli nešel proud. Ale na oblasti, kde neteče voda ještě teď, to vážně nemá. :(

Jinak jsem si ale návštěvu tábora užila. Je tam naprosto skvělá parta lidí, kteří jsou vlídní, milí a ochotní. Moc ráda jsem je poznala. A samozřejmě tam byl můj miláček, který sice musel pracovat, ale i tak jsem si to s ním užila. V sobotu 7. srpna jsme měli 11 měsíců. :) Bohužel to byl zrovna den, kdy nejvíc pršelo a já svou lásku viděla pořádně až večer. Ale i tak jsem ráda za to, že jsme spolu vydrželi a jsem si jistá, že spolu vydržíme nejen ten krásný rok, ale i dýl. :)

Je zvláštní, jak ten čas letí. Já vím, psala jsem to sem už asi padesátkrát a možná i víckrát, ale stejně nad tím občas přemýšlím. Připadá mi to jako včera, kdy jsem potkala svého méďu a když se to stalo, rozhodně jsem si nemyslela, že ten čas tak poletí. To, co jsem teď napsala nebo řekla, bude za malinkou chvilku dávná minulost. Události, které se staly před rokem, si pamatuji do podrobností a přitom je to už dlouho, co se staly. Našim rodičům připadá, jako by náš život letěl závratnou rychlostí a přitom náš život je pro nás dlouhý a téměř nekonečný. A čím více dospíváme, tím rychleji všechno běží. Přece jenom se možná čas nemůže měřit. Protože každý ho vnímáme jinak.

Nechám toho filosofování a radši už půjdu. Mám málo času a nesmím ho celý promarnit na počítači. :P :D Tak se mějte a smějte a těm, které zasáhly povodně, přeji mnoho štěstí a hlavně pevných nervů a statečnosti.

Tess
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama