Užijte si to tu, snad vás můj blog nějak zaujme... :) Budu moc ráda, když se sem někdy vrátíte nebo písnete komentář! ;)



Chudá zbohatlice

20. července 2010 v 11:03 | Tess |  Krátké,mnou vymyšlené,příběhy
           Prostorná ložnice se halí do šera. V krbu plápolají rudé plameny ohně a dávají místnosti naoranžovělý odstín. Před velkou manželskou postelí leží srst tygra a jeho hlava. Očima se němě dívá do dálky, nemohl nic zahlédnout. Ve dřevěných skříních se skleněnými výlohami stojí vyrovnané sošky a trofeje. V jedné jsou vystavené lahve starého vína. Nad postelí visí velký originální obraz, na němž je vyobrazen muž sedící ve vysokém křesle. Před ním klečí na zemi žena v dlouhých šatech a kajícně se dívá na zem.
            Na manželské posteli leží mladá žena s dlouhými hnědými vlasy. Nahá se krčí pod peřinou, má na sobě pouze sukni, polštář si tiskne k obličeji a pláče. Třese se. Nevnímá nic kolem sebe, i přes hořící oheň v krbu je jí zima.
            Bolí ji celé tělo, je vyčerpaná. Cítí se podivně špinavá. Nemůže si pomoci, slzy se valí odněkud z nitra ve velkých proudech. Nejvíc ze všeho ji ale bolí srdce. Zklamané, utýrané srdce, které toužilo po romantice.
           

            Dveře ložnice se zavřely. Bylo navečer, slunce se začalo ztrácet za obzorem. Vzhlédla od rozečtené knížky a dívala se s očekáváním na svého manžela, který šel rovnou k oknu a zatáhl závěsy. Byl v pracovním obleku, košile mu byla skoro malá a odhalovala jeho pupek. Pleška uprostřed kruhu tmavých vlasů přímo svítila. Na obličeji se mu objevovalo pár vrásek. V černých očích mu plála rozhodnost a zvláštní vzrušení.
            "Co to děláš?" odvážila se zeptat. Přišel k ní, vzal knihu do ruky a hodil ji do krbu.
            "Marku! Co to-"
            "Koupím ti novou," odbyl ji a vztáhl k ní paže. Vzal ji do náruče. Trochu se vzpírala, ale on byl silnější. Surově ji hodil na postel.
            "Marku!"
            "No tak, Isabelo, buď moje. Už dlouho jsi se mnou nespala. Dej mi, co chci a co mi patří," vrhnul se na ni a začal ji svlékat.
            "Ne! Nech toho! Teď ne! Nemám náladu," kroutila se, odstrkovala jeho ruce a snažila se vstát. Pokaždé ji hodil zpět.
            "Je mi jedno, že nemáš náladu!" zařval a roztrhnul jí její bílou halenku. "Kdy budeš mít náladu?!"
            Zvednul ji do sedu a násilím jí sundal blůzu i podprsenku. Snažila se bránit, ale proti jeho mužské síle nezmohla nic. Chytil ji za prsa.
            "Au!" vykřikla a opět sebou trhla. "Nedělej to, Marku, prosím!"
            "Mlč!" okřikl ji hrubě.
            Rozepnul si kalhoty, sundal je. Stál proti ní jen v pruhované košili a trenkách. Děsila se, co přijde, připadala si neuvěřitelně bezbranná. Vyhrnul jí sukni a trhnutím stáhl kalhotky. Bolelo to. Rval se k ní jako býk zbavený smyslů, v obličeji celý rudý a nejhorší na tom všem bylo, že vypadal, jako by ho jeho vlastní surovost ještě více vzrušovala, ještě více pobízela. Nedbal na to, že křičela a odstrkovala ho. Akorát ho to ještě více rozzuřilo.
            "Tak dáš mi už, ty děvko?!"
            "Ne!" zaječela. Po tvářích se jí kutálely slzy.
            Její odpor vůči němu ho tak rozlítil, že ji pustil. Jen na chvilku. V další vteřině se rozmáchl rukou a dal jí facku. Vyjekla, třásla se na posteli bolestí a rukou si kryla červenou tvář. Srdce se jí roztrhlo na kousíčky. Chtěla, aby přestal, aby odešel. Věděla, že není možné, aby ji objal a utěšil ji. Omluvil se. To on nikdy nedělal.
            "Víš, že mě sereš?" křikl na ni z druhé strany místnosti a bouchl pěstí do stolu. "Jsi moje manželka! A co děláš? Hovno! Nespíš se mnou, jenom si čteš a užíváš si mejch peněz!"
            Přestaň! Přestaň mě už týrat! Křičela její duše, celé její tělo, které se bezmocně třáslo na posteli. Hlavu si kryla rukama a brečela bolestí.
            "Přestaň kňourat! Ty couro! Víš ty co? Nebudu se s tebou zdržovat. Najdu si jinou, když ty nechceš!" znovu praštil do stolu. Najednou se skláněl nad ní, držel jí ruce nad hlavou a zíral na ni tak zblízka, že se jejich nosy dotýkaly. Nevěděla, jak se to tak náhle stalo. Bála se ho.
            "Sereš mě," zopakoval a pustil ji. Oblékl se a bez jediného slova odešel. Dveře domu se hlučně zabouchly.
            Zůstala ležet na posteli. Nemohla se ani hnout, celé její tělo vypovědělo službu. Bolest fyzickou přehlušila bolest psychická. Přikryla se peřinou a snažila se schovat se co nejhloub. Na chvíli zadoufala, že se udusí. Třásla se a plakala.

            
Tvář jí bolestivě pulzuje. Zadívá se na obraz nad sebou a připadá si jako ta žena v šatech. Klečí před mužem, který nad ní má navrh a pokorně se dívá do země, neodvažuje se vzhlédnout a odporovat.
            Vzpomíná. Před zavřenýma očima se jí promítají první roky jejího manželství. Byla šťastná. Byla zamilovaná. Peníze Marek měl, ale to nebyla ta priorita, kvůli níž si ho vzala. Snažila se pak sama najít si práci, ale nešlo to. A tak si nakonec přece jen začala vážit jeho peněz. Jenomže Marek byl o deset let starší. Zatímco ona byla stále mladá a krásná, on začal stárnout. A tloustnout. Navíc se vyžíval ve večírcích, kde mohl sedět mezi krásnými ženami a šeptat jim do oušek. Nesnášela vzpomínky na ty situace, který se jí stále objevovaly před očima. Žárlila a měla na co. Přestala mít chuť na sex. Nechtěla ho uspokojovat, když na to měl jiné ženy. Ona měla přece také svou hrdost. Jednoduše se jí znechutil. Jenže pak se to náhle zvrtlo. Den ode dne ji zahrnoval otázkami, proč s ním nechce spát a častokrát se hádali. Jednou mu řekla pravý důvod.
            "Proč jsi tak žárlivá, hm?" vyjel na ni. Vařila v kuchyni oběd. Stoupl si vedle ní, opřel se loktem o linku a překážel jí v cestě. Neodvažovala se mu něco říci.
            "Když jsem si tě bral, počítal jsem s tím, že ti to nebude vadit. Jsem vážený a bohatý, prostě se musím bavit ve společnosti. Smiř se s tím. To by ti nemělo vadit," vyčítal jí.
            Přestala krájet papriku a podívala se na něj zklamaným a naštvaným pohledem.
            "Mám přehlížet to, že spíš s kurvama?"
            "Jaký kurvy?!" rozlítil se. "To jsou dámy, které mají solidní práce a ne jako ty, co se doma flákáš a čteš si! A ještě se ani nechováš jako moje manželka. Nejsem tu jenom pro tebe. A nespím s nima. I když bych mohl."
            Otočil se, s hlavou vztyčenou si vzal z lednice pivo a šel si sednout před televizi. Papriku dokrájela se slzami v očích.

            Stále se nemůže zbavit třasu. Mokré tváře má napuchlé. Nikdy netušila, že by to mohlo skončit až takhle.
            Už to nevydržím, pomyslí si. Jenže jak budu žít? Nemám nic. Přátele, příbuzné, práci. Ani svoje peníze. Jediní lidé, se kterými se bavím, jsou Markovi přátelé. A ti by mě nechápali, nerozuměli by mi. Jsou zahledění do svých peněz a je jim jedno, že je manželé podvádí, hlavně když jsou ve vyšší společnosti. Přátelé z nich jsou jen tehdy, pokud je člověk vlivný, bohatý a s nosem v nebi.
            Nesnáším ty lidi! Křičí uvnitř sebe. Snobi! Jak jsem jenom mohla? Pohybovat se mezi nimi a dokonce kdysi chtít být jako ony, ženy s drahými kabelkami a šatníky s miliony bot. Ale všechno je to jen přetvářka. Falešný, univerzální úsměv, který skrývá nechuť a odpor k ponožkám pohozeným na podlaze, k vůni jiné ženy v domě, k lahvím piva na stole.
            Uteču. Pryč. Pryč ode všeho. Někam hodně daleko, třeba do Francie. Francouzsky umím, začala bych tam nanovo. Rozvedla bych se a zařídila si život jinak. Jenže jak, když nemám vlastní peníze? Jediné, co můžu, je spát na ulici. Marek si svoje peníze pečlivě hlídá. Jenže pokud tu zůstanu, budu buď otrokem, nebo mě dřív či později zabije. Nebo se zabiju sama. Ať s tím už skoncuju. Nemyslím, že bych někomu chyběla. Nikoho nemám.
            Utře si slzy do peřin, kde se objeví šmouha od řasenky. Je slabá. Ale ne v srdci. Tam plane silná touha po svobodě.
           
            Život nemusí být ideální ani v záplavě peněz a krásných věcí, jelikož co vypadá hezky zvenku, nemusí být hezké zevnitř. Ne vždy jsou totiž věci tak, jak je vidíme na první pohled.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama